První ubrousky používali již staří Římané, ale jednalo se o ubrousky látkové. Ty se používaly na utírání úst, rukou, pokládaly se na klín a nebo uvazovaly kolem krku.
První zmínky o papírovém ubrousku u nás pocházejí z roku 1884, kdy byla založena papírna v jihočeských Loučovicích. Dnes se papírna jmenuje Vltavský mlýn.
Výroba v loučovických papírnách skončila v roce 2010 takřka bez výstrahy.
O práci přišlo na 200 lidí. Ačkoli se investor, který přišel, pokusil výrobu papíru částečně obnovit, po roce zase z Loučovic odešel. Nový investor, který areál po papírnách koupil, se rozhodl, že v Loučovicích bude vyrábět něco docela jiného – diodová světla.
Moje sbírka je už pěkně stará. První ubrousky jsem začala sbírat ve třetí třídě. Moc jich u nás nebylo a většina z nich byla jednobarevná. Ale měla jsem velké štěstí. Mému koníčku propadla i maminka a tak sháněla ubrousky kde se dalo.
Velké překvapení na mě čekalo, když v roce 1962 přijela maminčina sestřenice z Maďarska. Přivezla plnou tašku ubrousků a moje sbírka se začala úžasně rozšiřovat. Měla jsem co vyměňovat a navíc se začaly ukazovat i nádherné vzory.
Postupem času jsem ale na sbírku neměla čas, naštěstí jsem ji nevyhodila ani nikomu nepodarovala. A pokud se mi do rukou dostal ubrousek, který jsem neměla, hodila jsem jej k ostatním do krabice.
Jednou jsme si v práci s děvčaty povídaly, co kdo sbíral a když jsem řekla, že mám plnou krabici ubrousků, přinesly mi spoustu nových a mě sbírání opět chytilo. Dokonce jsem ve škole udělala výstavku a k mému překvapení začali za mnou chodit děvčata s ubrousky na výměnu.
Pak jsem zůstala doma v invalidním důchodu a na ubrousky jsem zase zapomněla.
Když mi umřel manžel, snažila jsem se zabít čas nějakou činností a opět jsem sbírku oprášila. Začala jsem vyměňovat a dopisovat si se sběratelkami na netu, našla jsem nové internetové kamarádky nejen u nás, ale i na Slovensku, Polsku a Maďarsku. Postupem času jsem získala kontakty i na jiné sběratelky snad z celého světa a nyní měním:
Velké překvapení na mě čekalo, když v roce 1962 přijela maminčina sestřenice z Maďarska. Přivezla plnou tašku ubrousků a moje sbírka se začala úžasně rozšiřovat. Měla jsem co vyměňovat a navíc se začaly ukazovat i nádherné vzory.
Postupem času jsem ale na sbírku neměla čas, naštěstí jsem ji nevyhodila ani nikomu nepodarovala. A pokud se mi do rukou dostal ubrousek, který jsem neměla, hodila jsem jej k ostatním do krabice.
Jednou jsme si v práci s děvčaty povídaly, co kdo sbíral a když jsem řekla, že mám plnou krabici ubrousků, přinesly mi spoustu nových a mě sbírání opět chytilo. Dokonce jsem ve škole udělala výstavku a k mému překvapení začali za mnou chodit děvčata s ubrousky na výměnu.
Pak jsem zůstala doma v invalidním důchodu a na ubrousky jsem zase zapomněla.
Když mi umřel manžel, snažila jsem se zabít čas nějakou činností a opět jsem sbírku oprášila. Začala jsem vyměňovat a dopisovat si se sběratelkami na netu, našla jsem nové internetové kamarádky nejen u nás, ale i na Slovensku, Polsku a Maďarsku. Postupem času jsem získala kontakty i na jiné sběratelky snad z celého světa a nyní měním:
Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Rakousko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Uruguay, Argentina, Chile
Řekla jsem si, že se podělím s ostatními ....tak se koukejte...
